Sdílení vědeckých dat jako základ pro vědecký pokrok a společenskou odpovědnost

Proč jsou otevřená data klíčem k udržitelné a transparentní vědě? To vysvětluje profesor Jiří Homola v rozhovoru, který vznikl při příležitosti EOSC CZ Networkingu na Akademii věd ČR, v únoru tohoto roku.

3. 3. 2025 Lucie Skřičková

Bez popisku

Jak byste definoval Open Science a proč je podle vás důležité ji podporovat?

Obecně lze Open Science chápat jako změnu vědecké praxe reagující na výzvy a příležitosti digitální éry a umožňující zvýšit společenský dopad vědy. Berlínská deklarace z roku 2003 (Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities) konstatovala, že internet zásadně změnil praktickou a ekonomickou realitu šíření vědeckých poznatků a kulturního dědictví. V průběhu následujících dekád se pojetí původně zaměřené zejména na charakter vědeckého publikování rozšířilo na otevřenost celého cyklu vědeckého výzkumu. Tato míra otevřenosti umožňuje efektivnější šíření a opakovatelnou použitelnost výsledků výzkumu i jeho procesů a napomáhá tomu, aby výsledky vědecké činnosti měly co nejširší společenské přínosy.

A proč je důležitá podpora Open Science? Systém otevřeného publikování výsledků výzkumu s sebou přináší řadu výhod. Těžit z něj mohou nejen badatelé, jejichž výsledky se tak dostanou k širšímu publiku, ale i společnost. Dostupnost dat podporuje inovace a činí je efektivnějšími. Sdílení vědeckých dat podporuje rozvoj vědy a přispívá ke kreativnějším badatelským objevům. Rád bych rovněž zmínil, že otevřenost výzkumných dat je důležitým prvkem napomáhajícím spolehlivosti a ověřitelnosti závěrů, které na jejich základě vědecká komunita činí. To ve svých důsledcích pomáhá zvyšovat důvěru veřejnosti ve výsledky vědy. Při otevírání vědeckých výsledků je však třeba věnovat adekvátní pozornost i ochraně duševního vlastnictví instituce – čas a způsob zveřejňování a sdílení vědeckých dat je proto třeba velmi odpovědně zvažovat.


Věnujete se výzkumu optických biosenzorů, což je oblast s přesahem do medicíny, chemie i fyziky, patříte mezi nejcitovanější české vědce. Jak důležité je ve Vašem výzkumu sdílení dat a mezioborová spolupráce?

Domnívám se, že dnešní věda je založená na spolupráci a pružný systém sdílení dat a poznatků je pro další rozvoj vědy velmi důležitý. To platí ve všech oborech. Jsou obory, jako například matematika, informatika a teoretická fyzika, kde je otevřené sdílení publikací, zdrojového kódu a dat již běžnou praxí. Naopak v experimentálních oborech, kde vědci využívají sofistikované přístroje a technologie, které často sami vyvinuli, je sdílení dat, resp. popis podmínek jejich vzniku netriviálním procesem, přičemž i využitelnost dobře zdokumentovaných dat může být, s ohledem na unikátnost experimentální aparatury, nakonec omezená. Na tato omezení narážíme jako původci dat a výsledků, stejně jako příjemci dat a výsledků dalších výzkumných skupin v našem oboru.


Správa a dlouhodobé uchovávání vědeckých dat je klíčové pro jejich další využití. Jaké hlavní překážky v této oblasti vidíte, a jak by se podle vás daly efektivně překonat?

Myslím, že pro další pokroky v oblasti práce s vědeckými daty budeme v ČR potřebovat ucelenější a propracovanější koncepci koordinující přístup k vědeckým datům napříč obory a institucemi. V našem národním systému VaV existuje rovněž velká obezřetnost a obavy zejména akademické obce z nevhodného nakládání s jejich daty, či dokonce z jejich „odcizení“. Věřím, že prohlubování důvěry napomůže zejména efektivní a konzistentní komunikace tohoto tématu ze strany hlavních aktérů a podpora vědců při aplikaci nových postupů a nástrojů (včetně např. zavádění nových pozic data stewardů). Je rovněž nutné budovat odpovídající infrastrukturu (na národní i institucionální úrovni), včetně rozvoje oborových repozitářů. Pozornost bude třeba věnovat i sbližování zvyklostí v různých oborech s cílem zajistit interoperabilitu, včetně mezioborové.









„Domnívám se, že dnešní věda je založená na spolupráci a pružný systém sdílení dat a poznatků je pro další rozvoj vědy velmi důležitý.“

Jako člen Akademické rady AV ČR se podílíte na hodnocení výzkumných pracovišť a agendě Open Science. Jak spolu tyto dvě oblasti souvisí a propojují se i v hodnoticí praxi v Akademii věd ČR?

Jako člen Akademické rady AV ČR odpovědný za koordinaci hodnocení výzkumné a odborné činnosti pracovišť AV ČR jsem se rovněž podílel na diskusích o tom, jak myšlenky Open Science v hodnocení zohlednit. V listopadu 2022 se Akademie věd ČR připojila k signatářům COARA - Coalition for Advancing Research Assessment (COARA). Iniciativa COARA v mnohém souzní s principy, které Akademie věd dlouhodobě uplatňuje při hodnocení svých pracovišť, včetně snahy zohlednit při hodnocení procesy Open Science na pracovištích AV ČR. Hodnocení pracovišť AV ČR je rozsáhlý a komplexní systém, který se snaží odborně a objektivně postihnout všechny důležité aspekty fungování našich pracovišť až na úroveň jednotlivých týmů. Navíc je to systém, který se neustále vyvíjí a reaguje na měnící se vědecké prostředí i na změny ve společnosti a jejích potřebách. V hodnocení se snažíme klást důraz nejen na samotnou produkci výsledků, ale i na další činnosti, jimiž vědci pomáhají vědecké komunitě a které mají vztah k Open Science (vzdělávání, recenzní činnost, přednáškové vzdělávací aktivity, komunikace s veřejností, působení ve vědeckých časopisech, aktivity ve správě a sdílení dat atd.). Za důležité pokládám, aby se v budoucnu k těmto aspektům otevřené vědy důležitým pro komunitu a společnost přihlíželo i při koncipování kritérií pro kariérní postup jednotlivých vědců v našich institucích.









„Navíc je to systém, který se neustále vyvíjí a reaguje na měnící se vědecké prostředí i na změny ve společnosti a jejích potřebách.“

Jak mohou univerzity a výzkumné instituce lépe podporovat otevřenou vědu? Existují podle vás konkrétní kroky, které by měly/mohly podniknout?

Akademie věd ČR dlouhodobě rozvíjí otevřený přístup k vědeckým informacím. Na konci listopadu 2024 vedení Akademie věd ČR schválilo soubor doporučení pro výzkumná pracoviště Zásady otevřené vědy AV ČR. Dokument přináší doporučení pro jednotné nakládání s otevřenými vědeckými poznatky a mimo jiné vyzývá pracoviště Akademie věd ČR, aby se řídila zásadami, jako jsou otevřenost, udržitelnost a transparentnost. Zároveň zdůrazňuje, že současně je třeba dbát na ochranu duševního vlastnictví.

Obecně pokládám za důležité, aby pracoviště pojala téma otevřené vědy koncepčně a věnovala pozornost formulaci vlastní interní politiky nakládání s výzkumnými daty, samozřejmě s respektem k oborovému zaměření pracoviště a specifikům vědeckých dat v konkrétních oborech činnosti pracoviště. Ke správě vědeckých dat bude zapotřebí vytvořit adekvátní zázemí a zajistit odpovídající kapacity a služby. Důležitou roli bude hrát také přijetí myšlenek otevřené vědy vědeckými pracovníky, čemuž mohou významně napomoci kvalitní vzdělávací akce a podpůrné procesy, jimiž mohou vedení pracovišť rozšiřovat povědomí o otevřené vědě a jejích benefitech. Zde pokládám za velmi důležité, aby se v dialogu poskytovatelů a vědeckých institucí podařilo správu a sdílení vědeckých dat nastavit tak, aby odpovídající procesy opravdu přinášely užitek vědecké komunitě a nebyly vnímány jako zbytečná byrokratická zátěž.


Vnímáte v českém výzkumném prostředí rostoucí potřebu data stewardů, kteří by pomáhali vědcům se správou dat? Jak by mohla být jejich role efektivněji začleněna do výzkumných týmů?

Vnímám, že na mnoha pracovištích AV ČR se v poslední době pozice data stewardů otevírají. Data stewardi se uplatňují nejen při komunikaci s vědeckými pracovníky, jimž pomáhají se správou jejich vědeckých dat, ale i při přípravě žádostí o podporu výzkumných projektů. Jejich účast napomáhá vytvoření adekvátního systému pro správu vědeckých dat vytvořených v projektu, což je činnost vyžadovaná a podporovaná narůstajícím počtem poskytovatelů.


European Open Science Cloud (EOSC) buduje infrastrukturu pro sdílení vědeckých dat napříč Evropou. Jaký přínos má podle vás tato iniciativa pro vědeckou komunitu?

European Open Science Cloud (EOSC) pokládám za významnou iniciativu, díky níž vzniká snadno dostupná infrastruktura širokého spektra služeb pro práci s výzkumnými daty a pro jejich sdílení. To je důležité pro všechny vědce napříč obory a institucemi. V oborech, ve kterých již delší dobu existuje infrastruktura a standardy sdílení výzkumných dat, to přinese další rozvoj a umožní zvýšení mezioborové interoperability. Nové možnosti iniciativa otevírá vědcům v těch oborech a institucích, ve kterých možnost práce s výzkumnými daty zatím nebyla systematicky podchycena a zajištěna.


prof. Ing. Jiří Homola, CSc., DSc.


je renomovaný vědec, specialista na biofotoniku, optické senzory a biosenzory. Od roku 1993 působí v Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR, kde vedl výzkumný tým a v letech 2012–2021 byl ředitelem. Je profesorem kvantové optiky a optoelektroniky na Univerzitě Karlově a přednáší také na ČVUT. Profesor Homola je autorem více než 160 vědeckých prací a 11 patentů, jeho výzkum je široce citován. Je členem několika vědeckých rad a redakčních výborů, včetně časopisu Biosensors and Bioelectronics. Byl oceněn několika prestižními cenami, včetně Ceny ministra školství a Praemium Academiae.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.